Interview Život Úval
KAREL BITTNER
narozen v r. 1965, bydliště Úvaly, vyučený potrubář, v současné době je několik let na svobodné noze, od r. 92 se věnuje keramice a výtvarničině. Živí jej i příležitostné brigády.
Co ti poskytuje tvorba?
Hledám svůj výraz výtvarníka, hledám výraz své duše, abych mohl sdělit okolí... Vlastně bych o tom nechtěl i chtěl mluvit. Nejsem si jistý, že mě lidé pochopí. V každém případě mi tvorba přináší vnitřní osvobození, cítím rozvoj vlastní osobnosti, své přirozené individuální duchovní podstaty člověka, která má pozitivní vliv na veškeré mé další myšlenky a tím i na mé skutky. Člověk nežije pouze z chleba. Hledám. Hledám v hudbě, v kameni, v hlíně, v ohni. Hledám všude.
Vím, že jsi autorem některých projektů /výtvarných, hudebně-vědních, veřejněprospěšných/. Přibliž nám je, prosím.
Mám za sebou řadu veřejněprospěšných aktivit, např. jsem se několik let zúčastňoval nejrůznějších akcí pro postižené děti a i dospělé lidi. Učil jsem slepce, mentálně postižené, fyzicky postižené práci na hrnčířském kruhu i volné tvorbě, např. modelování. Každý rok jsem se účastňoval akce Mezi ploty v Bohnicích, v Emauzích, v ROXY, společně s nejrůznějšími šermířskými skupinami akcí u příležitosti městských oslav v republice i v zahraničí. V loňském roce jsme se podíleli se skupinou EXPADON na akci čarodějnice, pořádané městem Úvaly.
Byl jsi autorem projektu čarodějnic, proč?
Ve svém životě jsem se setkal se spoustou úžasných osobností nejrůznějších kulturních směrů, které mi věnovaly svůj drahocenný čas. Každý z nich mi předal střípeček svého umu a já se cítím z hloubi své duše morálně povinen je předávat potřebným, a těm, kteří chtějí.
Společně s Petrem Gilbertem jste autory sochy, která byla vloni slavnostně odhalena v Praze v soukromém areálu v Bohnicích v nově vznikajícím soukromém muzeu sochařství. Co mi o tom můžeš říci?
Je to pravda.
Co je to za sochu?
No tak, je to socha mimozemské bytosti podobná člověku, ženě v nadživotních rozměrech. Pro představu výška 3,4 m, šířka ramen 1,6 m, s přímo úměrnými prsy a stejně tak i boky. Oblečená ve skafandru volně stojící a držící stalagmit. Na hlavě má kosmonautskou přilbu, na zádech kyslíkové nádrže a své tříprsté ruce má v rukavicích. Celá je vyrobená z pěnobetonových tvárnic YTONG, byla vyzděna, otesána a doštukována. V podstatě je to taková zedničina - malta, rabicka, bílý latex. S Petrem jsme ji tak pojali. Jako fór. Připomíná naši starou dobrou Věstonickou Venuši, matku odjinud.
Vím, že pro tebe hodně znamená příroda. Vím také, že máš jedno velké přání, které bys chtěl uskutečnit. Přibliž je čtenářům.Jelikož nám příroda dává vše, měli bychom ji chránit a ctít ji. Od 8 let se toulám s batohem na zádech po lesích. Sám nevím, zda jsem víc doma tam, kde bydlím nebo v přírodě. Učí mě pociťovat harmonii, jedinečnost bytí, toleranci, krásu, lásku, pokoru a slovy nepředatelné věci. Uvědomuju si, že jsem její syn. Trpím bezohledností některých lidí této společnosti, ale ještě víc trpím tím, že jsem bezmocný, když vidím skládky v lese, podél silnic, zanešené potoky, zničené přírodní zdroje pitné vody, záměrně poškozené stromy, motorky a auta v lese. To je zlomek toho, co mě zraňuje. Jakoby lidé zapomněli, že existuje ptačí říše, vodní říše, říše léčivých bylin, rostlin, lesní zvěře, kterou lidské konání, již ohroženou, může zničit a tím i sami sebe. Proč???
A tvoje přání?
Toužím, aby mi společnost poskytla důvěru a umožnila mi vykonávat funkci profesionálního strážce přírody v katastru Úval. Žil jsem na mnoha místech nejen v naší republice, ale odtud pocházím a cítím to jako své poslání.
Tvé osobní motto?
Kdo položí své tělo a duši na oltář přírody, bude nadevše po-vznesen a v očích druhých jen toulavým psem.
A tvůj ideál?
Žít svůj život pro blaho všech živočichů.